Jdi na obsah Jdi na menu

Svědectví pro povzbuzení

18. 5. 2017

Milí bratři a sestry,

 
celý týden přemýšlím nad tím, jak Vám všem sdělit dobrou zprávu o tom, že jsem zdravá. Před čtyřmi lety jsem napsala svědectví, ve kterém jsem napsala, co jsem prožívala před a po operaci. Tehdy jsem byla přesvědčená , že tu operaci nepřežiji. Přežila jsem, Pán mne pozvedl a rychle jsem  se zapojila do pracovního procesu..
 
Po třech letech mi zjistili nový typ nemoci a to ve štítné žláze. Následovala operace štítné žlázy, pak ozáření radio-jódem, nejrůznější vyšetření a čekání půl roku na opakování vyšetření , jestli tam nezůstaly zhoubné buňky. NEZŮSTALY! Díky Všemohoucímu Pánu Bohu. Vyšetření proběhlo v neděli dopoledne. Na nukleárce se nikdo nedívá, jestli je pátek, nebo svátek. Tam to jede pořád. Právě jsem sledovala dopolední bohoslužby a pastor Jiří začínal kázání. Přišla si pro mně sestřička a že půjdeme do tunelu....Vyšetření trvalo asi 20-30 minut. Pak přišla paní doktorka a sdělila mi z úsměvem, že je to všechno čisté, nic nesvítí a že mne v úterý mohou klidně pustit domů. Jsem moc ráda, že to máte v pořádku - řekla.
Do prvního patra jsem šla jako v mrákotách a vroucně jsem děkovala Pánu Ježíši za uzdravení. Prožívala jsem stejnou euforií, jako  uzdravený malomocný Samaritán, který jako jediný se vrátil k Pánu  Ježíši a děkoval na kolenou za uzdravení. Chtělo se mi křičet : Jsem čistá! Jsem čistá! Díky Pane za uzdravení. Díky Pane za Tvou milost! Děkuji Ti za Tvou lásku , že ses ke mně sklonil a pomohl mi. Nikdy slovy neobsáhnu to, co jsem prožívala, a co dále prožívám s mým Pánem. 
 
Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že bohoslužby už skončily a probíhá zkouška Paprsku. Napsala jsem zprávu bratru pastorovi a všem mým nejbližším. Pak mi přicházely různé radostné a povzbuzující zprávy, ale nejlepší byla odpověď Paprsku - zazpívali z celých plic a sil písničku: Pánu ať zní píseň chval, Pánu ať tady zní: Sláva! Jméno má vyvýšené, jen On na věky vládne. Pánů Pán, Králů  Král, Pánů Pán -Králů Král. Haleluja, Haleluja!!! Jako Jeho vojsko budeme stát, Pánu ať tady zní: Sláva! Dej svou moc, Pane požehnej nám, kéž naše země Tvou slávu zná. Takto stoje u okna jednou rukou jsem držela mobil u ucha a druhou zvednutou k nebi zpívala s dětmi: Pánu ať zní píseň chval, Pánu ať tady zní: Sláva!!!
 
Děkuji Vám všem za ty čtyři roky přímluvných modliteb a proseb za uzdravení. Děkuji za povzbuzující esemesky, když mi bylo nejhůř. Děkuji celé rodině, mým nejbližším za  pomoc a dobré slovo.  Ale největší díky patří  mému Pánu, který se rozhodl mě tady na zemi ještě trošku nechat.  Pořád mám ale na  paměti slova apoštola Pavla ke Korintským, že  "až ten pozemský stan, v němž přebýváme bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama. Proto, dokud jsme v tomto stanu, sténáme touhou ocitnout se už v našem nebeském příbytku - až jej totiž oblečeme, nezůstaneme nazí. Dokud jsme v tomto stanu, sténáme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. Vždyť právě proto nás Bůh stvořil a dal nám Ducha, jako záruku! Proto stále chováme smělou důvěru, i když víme, že dokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána. Žijeme totiž vírou, a ne viděním. S touto smělou důvěrou rádi své tělo opustíme, abychom byli doma u Pána. Ať už tady zůstáváme doma, nebo odcházíme, jde nám o to abychom se mu líbili. Všichni přece musíme stanout před Kristovým soudem, aby každý z nás dostal odplatu za to, co v těle vykonal, ať už to bylo dobré nebo zlé." 2.Korintským 5:1-10
 
Lenka Kaletová